Byl jednou jeden princ, který se vydal na dalekou cestu, aby získal kouzelnou houbu. Jeho malá sestřička, princezna Eliška, totiž byla vážně nemocná, a dokonce ani proslulý hradní lékař neznal žádný lék, který by ji dokázal zachránit. Celá její rodina, všichni její přátelé i celé království upadlo do smutku pro svou milovanou princeznu, ale přes všechny jejich modlitby byli úplně bezradní.
Jednoho parného odpoledne však v princi zažehnal prapodivný brouček nepatrný plamínek naděje, když mu do ouška pošeptal příběh o kouzelné houbě, která dokáže uzdravit každou nemoc. Najít ji však vůbec nebude jednoduché, je chráněna silnými kouzly a mnozí odvážní rytíři i prohnaní mágové, kteří se před ním vydali kouzelnou houbu hledat, se už nikdy nevrátili.
I přes toto varování však princ ani na chvilku nezaváhal. Hned ten večer se rozloučil s milovanou sestřičkou a slíbil, že se co nevidět vrátí i s lékem, a pak ji naučí jezdit na koni, jak si vždy přála. Brzy ráno příštího dne vyrazil v královské helikoptéře, kterou mu půjčili rodiče.
Mnoho dní princ marně hledal nějaký náznak, že se v rozlehlých lesích pod ním nachází houba, která by Elišku zachránila. Už začínal zoufat, když tu se pomoc objevila ne z lesa, ale z mraku vedle jeho helikoptéry. Seděl na něm moudrý dědeček. Jeho mocný hlas se rozléhal po celé obloze: “Ušlechtilý princi, dlouho jsem tě pozoroval a vidím, že jseš čistého srdce a poctivých úmyslů, proto ti ve tvém pátrání pomůžu. Dobře mě poslouchej.” Zoufalý princ dával pečlivý pozor a všechny rady si ukládal do paměti. Jakmile dědeček domluvil, ztratil se v okolních mracích stejně náhle, jako se objevil. Vše bylo klidné, jako by se vůbec neobjevil, jen s tím rozdílem, že princ teď měl plán.
Zamířil rovnou dolů k nedalekému městu zvaném Štěpánův Brod a s lehkostí zkušeného letce přistál před tamnější proslulou knihovnou. Pln nové naděje vešel dovnitř a spatřil zdánlivě nekonečný zástup regálů pyšnících se nepředstavitelým množstvím knih. Srdce mu rázem pokleslo, jak má najít co hledá mezi tolika knihami?! Vtom uslyšel zakašlání. Vzhlédl a uviděl vysokou usměvavou knihovnici. “Dobrý den pane, hledáte něco konkrétního? Ráda pomůžu.” O půl hodiny později už princ opět seděl v helikoptéře, tentokrát ale držel mapu, která ho dovede k houbě.
Opět vyrazil a po třech zdlouhavých dnech se konečně dopátral cíle. Nacházel se na tajemné mýtince. Čekal. Přesně v poledne mýtinku zalily paprsky slunce a odhalily překrásnou vílu. Její melodický
smích a ladný tanec prince hypnotizoval. “Copak tě ke mně přivádí, princi?” Její odzbrojující úsměv mu brání jasně uvažovat, přesto se mu však z hlouby mysli vynoří odpověď: “Láska” popojde blíž k okouzlijící víle. “Zamiloval jsem se…” “Zůstaň tady se mnou na věky, můj rytíři.” Vtom koutkem oka spatří na mýtince pohyb. S vypětím všech sil se odvrátí od víly. Obklopují ho duchové a mezi nimi i duch jeho sestry. “Ne!” ve chvilce ho přemůže zoufalství a nekonečný smutek, když si vzpomene na milovanou Elišku. Nemůže být už mrtvá! “Potřebuji zachránit nemocnou sestru a ty jseš má jediná naděje. Bez houby…” Nedokáže dokončit větu. “Prosím.” Dívá se do těch nejkrásnějších očí, jaké kdy viděl, ale jejich kouzlo na něj už nepůsobí. Vílí strážkyně nepatrně přikývne. Najednou je na mýtince sám a na místě, kde stála vílí strážkyně se objevila houba. Vybaví se mu poslední slova moudrého dědečka: Strážkyni nemůžeš zabít, ani oklamat, tvá jediná naděje je ji přesvědčit, aby ti houbu dala dobrovolně a to uděláš jedině pomocí lásky. Pravé lásky.“ Opatrně houbu odřízne a zabalenou do kapesníku bezpečně uloží do kapsy.
Okamžitě vyrazí na namáhavou cestu zpátky. Čas mu dochází a princ nesmí přijít pozdě. Jeho sestra nesmí zemřít. Plně se soustředí na řízení helikoptéry, když tu helikoptéra zmizí v oblaku kouzelného fialového kouře a on začne padat k zemi. Těsně před smrtelným dopadem ho zachytí neviditelná síla. “Naval tu houbu ty odporný princátko!” Strašlivá pověst Krutibabu předcházela, dokonce i princ už slyšel o kruté a záludné čarodějnici bez srdce. Neváhal, rychlostí blesku vytáhl meč a jednou přesně vyměřenou ranou jí usekl hlavu. Věděl totiž, že je to jediný způsob, jak porazit někoho bez srdce.
Když už neměl helikoptéru, nezbylo mu než stopovat. Naštěstí mu na dálnici zastavil jeden hodný řidič náklaďáku a slíbil, že ho doveze domů do hradu, a dokonce mu taky půjčil mobil, aby mohl zavolat rodičům. Spadl mu kámen ze srdce, když zjistil, že sestra ještě žije, i když je velice slabá. Autem to do hradu bylo po dálnici téměř pět hodin, ale princi to připadalo jako celá věčnost. Konečně však darazili až k paláci a on vyběhl nahoru po schodech a nezastavil se, dokud nestál před sestřinou postelí. Láskyplně ji začal krmit houbou a s úlevou pozoroval, jak se jí do tváří začíná vracet barva. Trvalo jen pár dní, než byla schopná zase chodit a po měsíci opět skotačila po zahradě. Její dětský smích opět vnesl do království a především do své rodiny radost ze života. I přes všechny jejich hádky, když jde do tuhého, není na světě lásky čistější než té sourozenecké.
Otázky a úkoly:
1) Co všechno byste byli ochotni udělat pro nemocného sourozence? Vyprávějte jim o tom!
2) Zahrajte si taky! Jak na to: http://prapodivnepohadky.blogspot.cz/2017/06/vypraveni-podle-obrazku.html
Comments
Post a Comment