Sářin cestovní deník

30. června

Milý Deníčku,
neuvěříš, jak moc jsem šťastná! Rodiče mi konečně dovolili letět s Eliškou a Klárkou na prázdniny k babičce do Sářina Sadu! Tohle budou ty nejkrásnější prázdniny! Jsem tak ráda, že nemusím zůstávat přes léto v Králoslavu s rodiči jako minulý rok, bez kamarádek jsem se málem unudila k smrti. Letí nám to už pozítří, nemůžu se dočkat, ještě nikdy jsem v letadle neletěla. Jak krásně asi bude vypadat Královské jezero ze vzduchu? A co teprve Sedmero hor! Už musím jít, ale brzy zase napíšu.

2. července

Deníčku můj milý,
nic horšího už se vůbec stát nemohlo! V jednu chvíli jsme se kochaly nádherným výhledem z okýnka ledadla a v druhé už hučel alarm, my ucítily kouř a letadlo se najednou řítilo k zemi. Přiběhla k nám udýchaná letuška, která nám dala na pusu takové divné masky a pomohla nám si obláct hnusné oranžové batůžky. A pak nás všechny tři vyhodila z letadla! Nikdy dřív jsem se tak nebála! V letu se ale ukázalo, že ty batůžky byly padáky, takže jsme to přežily a dokonce nejsme ani zraněné. I tak se mi však chce brečet jako Eli, protože jsme dočista ztracené. Všude jen samý písek. Klárka si myslí, že jsme na poušti Dlouhých dnů a asi bude mít pravdu, její táta totiž kreslí mapy. V tuhle chvíli je její paměť naší jedinou nadějí. Drž nám palce!

3. července

Deníčku,
tímto ti ve jménu mého nejmilejšího poníka slibuji, že už nikdy nebudu přemlouvat zlatou Klárku, aby si se mnou šla hrát ven místo psaní domácích úkolů! Ta geniální hlavička se zorientovala podle slunce a vyvedla nás z pouště na cestu! Bohužel ta cesta vede kolem Moře nestvůr a za chvíli bude tma, čeká nás další děsivá noc pod širákem. Přej nám dobrou noc!

4. července

Milý Deníčku,
teď už píši s lehčím srdcem, sedíme totiž v hostinci v Pevné Vůli. Konečně zase ve městě! Teď už nám určitě někdo pomůže, budeme spát v posteli, mít teplé —
Ta nehoráznost! Nevychovanost! Oni nás z té hostince vyhodili! Prý jsme dělaly neplechu, ale to není pravda! To on nás nechtěl pustit do pokoje, my jsme měly plné právo se bránit. Ale co se dá dělat, musíme spát před hostincem. Čeká nás další dlouhá noc…

5. července

Milý Deníčku,
teď už slzy nedokáže potlačovat žádná z nás. Jak jen můžeme mít takovou smůlu?! Včera v noci nás unesli piráti! Jsme svázané v podpalubí, kde to smrdí hůř než měsíc zkažené ryby. Ještěže mám tak drobné ruce, zvládla jsem se vyvléknout a rozvázat i přítelkyně, tak se můžem aspoň protáhnout. To je prozatím vše, nechci, aby mi tě Deníčku sebrali!

8. července

Drahý Deníčku,
plujeme už tři dny. Dvakrát deně nám donesou trochu vody a jídla. Piráti u toho vždycky strašně nevychovaně nadávají. Je tu zima. Nevím, co s námi plánují. Snažíme se na to však dívat z té lepší stránky, aspoň máme jedna druhou.

10. července

Deníčku,
opět se na nás usmálo štěstí! Piráti si šli zaplavat (že by se přece jen občas koupali?) a už se nevrátili, nejspíš je sežraly mořské nestvůry. Slyšely jsme hluk, a pak dlouho nic, tak jsme se odvážily vyjít ven. Jsme jedinými pasažérkami. Naneštěstí žádná z nás n eumí řídit pirátskou loď, tak nám nezbývá, než doufat, že nás proud zanese domů na jih.

11. července

Milý Deníčku,
Eliška, která má z nás nejlepší oči, je přesvědčená o tom, že v dálce viděla pobřeží koček. Zdá se tedy, že plujeme správným směrem. S trochou štěstí nás každou chvíli zachrání obchodní loď. Rodiče o nás budou touhle dobou strachy bez sebe.

13. července

Drahý Deníčku,
takhle mizerně mi snad ještě nikdy nebylo! Předevčírem v noci nás přepadla příšerná bouře, která divoce rozhoupala loď na celé dva dny. Dva dny po které jsme v sobě nedokázaly udržet ani sousto! Dobrá zpráva je, že to zatím vypadá, že se moře zklidnilo. Špatnou zprávou je, že opět netušíme, kde jsme.

14. července

Deníčku,
loď na obzoru! A pluje pod barvami koruny! Budeme zachráněny!
Kapitát Žlutovous je starý bručoun chamtivý! Odmítl nám zdarma zajistit doprovod domu, ale aspoň nás bezpečně zanese do nejbližšího přístavu, Dřevnova. Kdyby býval byl o něco uctivější, řekly bychom mu o tom pokladu, který jsme našly na pirátské lodi. Jeho smůla!

15. července

Milý deníčku,
za pirátské zlato jsme si v Dřevnově koupily koně, jídlo a samozřejmě taky nové cestovní šaty, ty staré už byly úplně na cáry. Rozhodly jsme se taky si pár dní odpočinout v hostinci, pak vyrazíme na sever k Mostu, směrem na Sářin Sad. Samozřejmě jsem taky mohly někomu říct, kdo jsme a celou věc urychlit. Zjistily jsme však, že nás ta dobrodružství začala bavit. Napíšeme dopis rodičům, aby se tak nebáli a budeme nadále pokračovat na vlastní pěst.

18. července

Drahý Deníčku,
tak jsme dneska ráno zase vyrazily na cestu. Počasí je překrásné a povedlo se nám pořídit vskutku skvostné koně. Cesta vede podél Východního moře, takže se můžeme jít i vykoupat, kdyby nám bylo horko. Na noc se utáboříme v Zlatovickém lese a k večeři si opečeme buřty!

19. července

Deníčku,
na večer jsme dorazily k Mostu. Jak název naznačuje, město vyrostlo kolem mostu přes řeku Klikatku. Řeka není tak čistá jako Křišťálová řeka, ale zato je domovem tisíců pestrobarevných rybek a krajina kolem meandrující řeky je pokryta loukami s letními kvítky. Dokonce i město voní krásně!

21. července

Milý Deníčku,
Eliška má dneska narozeniny! Neměly jsme sice dort, ale nasbíraly jsme po cestě slaďounké ovoce a zpívaly jí její oblíbené písničky. Než jsme se nadály, už se stmívalo. Je šílené, jak rychle čas utíká, když se člověk dobře baví!

22. července

Milý Deníčku,
dneska jsme projely Cutivoří a ani se nezastavily přes noc. Pod hvězdnou oblohou se nám stejně spí líp a navíc už jsme tak blízko Sářina Sadu! Nemůžu se dočkat, až babičku překvapíme!

23. července

Drahý Deníčku,
celý den jsme chudáčky koně hnaly cvalem kolem babičiných polí, jen abychom stihly dojet k Sářinu Sadu ještě před setměním a nevěřil bys, jaké přivítání nás čekalo, když se nám to konečně povedlo! Musely jsme vyslechnout snad tří hodinové kázání o “správném princeznovském chování” a když jsem se snažila poukázat na to, že Klárka a Eli vůbec nejsou princezny, poslala nás všechny tři spát bez večeře! Kde je na světě spravedlnost? Aspoň babičin pes Nero nás viděl rád!

25. července

Milý Deníčku,
zdá se, že už babičku konečně vztek přešel (A že to trvalo!) Celý den jsem si s kamarádkami hrála v příjemném stínu Duhového lesa a odpoledne jsme si šly zaplavat do Ježibabího jezera. Vždycky jsem podezřívala své předky, že jezeru dali takhle strašidelné jméno jen proto, aby se tam ostatní báli chodit a oni ho měli celé pro sebe.

30. července

Deníčku,

hádej co se stalo! Maminka s tatínkem přiletěli! Trochu jsem se divila, že se nebáli letět po naší nedávné nehodě, ale říkali, že se takové věci stávají jen velmi zřídka. Můžou se zdržet jenom tři dny, nechtějí totiž nechávat celé vládnutí jen na mé starší a otravně dokonalé sestře Tereze delší dobu. Musely jsme jim všecičko znovu vyprávět, bylo vtipné vidět, jak tatínek vždycky zbledl během těch děsivějších částí. Maminka se ale jen hrdě usmívala, a pak nás pochválila, že jsme celou situaci ustály jako dospělé ženy. Ta vždycky ví, co říct.

O pět let později

Podivnou shodou okolností jsme se s Klárou a Eliškou opět sešly po tolika letech v Sářině Sadu a když jsem poklízela svůj dětský pokojík, objevila jsem svůj starý cestovní deník. S oběma přítelkyněmi jsme si nad ním krásně zavzpomínaly. Večer pak Klára zmínila, že by se opět ráda podívala na místo, kde jsme kdysi seskočily z letadla, aby to místo vyznačila na novou mapu svého otce. S Eliškou jsme se pro ten nápad nadchly a okamžitě začaly plánovat novou výpravu, i když tentokrát o něco početnější. A tak se stalo, že se to léto naše družina vydala směrem na sever ke Kapě, a pak přes Křižovatku k Pevné Vůli. Co nám jako dětem připadalo děsivé nám teď očima mladých žen připadalo nespoutaně okouzlující. Na místě jsme se rozhodly na rozmezí Moře nestvůr a pouště Dlouhé dny založit novou královskou osadu, Šťastný Pád, a do roka se tam všechny tři nastěhovat. Brzy na to jsme si získaly nového přítele, narvala (magický tvor žijící v Moři nestvůr, který připomíná velrybu s rohem jednorožce), kterého jsme pojmenovaly Sam.

Otázky a úkoly:

1) Zavřete oči a nechte svůj prst dopadnout na mapu. Tam se nacházíte. Kde jste? Kdo jste? Odkud putujete a kam? S kým? Vymyslete vlastní dobrodružný příběh!

2) Taky můžete zkusit nakreslit vlastní fiktivní (vymyšlenou) mapu. Nakreslete obrysy pevniny, pak přikreslete hory, řeky, jezera, lesy, města a mnohem víc!

3) Už jste si někdy psali deník? Zkuste si to! Každý den napište pár vět o tom, co jste dělali. Může být pravdivý, nebo vymyšlený jako ten Sářin.