Jaké tři věci nemůže dobrý vánoční příběh v žádném případě postrádat?
- cukroví, dárky a rodinu
Byla jednou jedna rodina, která strašně milovala cukroví. Rodina Veselých milovala cukroví tak moc, že když se jednoho roku chystala zasednout k štědrovečernímu stolu, zjistila, že jim vůbec žádné cukroví nezbylo. Tatínek však zachoval chladnou hlavu a zavolal na pomoc babičku, která bleskurychle přijela i se třemi krabicemi jejich oblíbených svátečních dobrot, včetně perníčků, lineckého a rohlíčků. Potom co byl takto poplach zažehnán, mohli se pustit do rybí polévky, bramborového salátu a dědečkových legendárních rybích řízků.
A pak jim nezbylo než s plnými žaludky netrpělivě vyčkávat zvoneček ohlašující Ježíškův příchod. Připadalo jim, že už u toho stolu sedí několik miliónů let, když se zvoneček konečně ozval. Honzíček s Amálkou se rozběhli k svému pečlivě vyzdobenému stromečku s rodiči a prarodiči v patách, jen aby zůstali udiveně stát před jediným dárkem velikosti velblouda. Babičce se chvilku zdálo, že za oknem koutkem oka spatřila obrovského chlapa letícího na saních taženými soby, ale když se podívala pořádně, už tam nebyl. Není to ale podivný večer?! A měl být ještě podivnější.
Děti vůbec neměly šanci dárek rozbalit, protože nemohly dosáhnout na mašli. Na pomoc jim přispěchali rodiče, ale ani tak se jim nepodařilo dárek otevřít dokud k dílu nepřiložili ruce i babička a děda. Společnými silami se dílo zadařilo a z dárku vykoukla hlava. A ne jen tak ledajaká hlava, ale dinosauří hlava! Jednou, dvakrát, třikrát zamrkal, a pak vydal to nejroztomilejší dinosauří zívnutí, jaké si dovedete představit. Děti měly z živého dinosaura snad ještě větší radost, než by měly ze štěněte, ale maminka si dělala starosti, co bude jíst. Rychle se však ukázalo, že je to vánoční dinosaurus a ti jí všechno vánoční. Brzy zchlamstl zbytky bramborového salátu, kapra, a dokonce i vánoční stromeček i se světýlky, jen cukroví na něho už nezbylo.
Dinosaurus rostl jako z vody a brzy se nevešel jak do domu, tak ani na zahradu. Veselí se tedy museli přestěhovat na velkou farmu, kde se jim moc líbilo, jen dinosaurovi bylo smutno, protože neměl žádné dinosauří kamarády. Celá rodina tedy jednoho dne nasedla do auta a odjela do druhohor, aby přivezla dinosauřici. A tak se stalo, že se jim každé Vánoce líhli noví a noví dinosauři a za pár let jich bylo tak moc, že se museli přestěhovat do zoo.
Netrvalo dlouho a začali se na ně sjíždět zvědaví lidé z celé planety, jenže mnozí se jich báli a ze strachu je zle pomlouvali. Veselí litovali, že se s nimi takhle špatně zachází, a Honza ze všech nejvíc. V jednom kuse vymýšlel, jak by jim mohl pomoct, proto nikoho nepřekvapí, že když jednou pozdě večer viděl padat hvězdu, přál si, aby si všichni uvědomili jaké je štěstí, mít za kamaráda dinosaura. Jeho přání zaslechli Ježíšek a Santa Claus a dostali geniální nápad, který navždy změnil život každé rodiny.
A tak se stalo, že se jedny Vánoce objevil pod každým stromečkem jeden dinosaurus, který se dokonale hodil ke své nové rodině. Dinosauři ve velkých městech byli malí a přítulní jako kočky, dinosauři v studených krajích, kde bydlel Santa, byli zase celí chlupatí a ti v rodinách s velkými zahradami a se spoustou vánočních stromečků byli velcí jako žirafy. Tito dinosauři naučili své rodiny, že není radno někoho soudit jen podle zjevu a pomluv a obzvlášť ne o Vánocích! A víte co na tom bylo vůbec nejlepší? Cukroví se peklo po celý rok!
2) Jaké tři věci jsou podle vás nepostradatelné v dobrém vánočním příběhu?
3) Kdybyste si mohli přát jen jednu věc, co byste si přáli?
4) Jak by vypadal váš dinosaurus? Nakreslete ho!
- cukroví, dárky a rodinu
Byla jednou jedna rodina, která strašně milovala cukroví. Rodina Veselých milovala cukroví tak moc, že když se jednoho roku chystala zasednout k štědrovečernímu stolu, zjistila, že jim vůbec žádné cukroví nezbylo. Tatínek však zachoval chladnou hlavu a zavolal na pomoc babičku, která bleskurychle přijela i se třemi krabicemi jejich oblíbených svátečních dobrot, včetně perníčků, lineckého a rohlíčků. Potom co byl takto poplach zažehnán, mohli se pustit do rybí polévky, bramborového salátu a dědečkových legendárních rybích řízků.
A pak jim nezbylo než s plnými žaludky netrpělivě vyčkávat zvoneček ohlašující Ježíškův příchod. Připadalo jim, že už u toho stolu sedí několik miliónů let, když se zvoneček konečně ozval. Honzíček s Amálkou se rozběhli k svému pečlivě vyzdobenému stromečku s rodiči a prarodiči v patách, jen aby zůstali udiveně stát před jediným dárkem velikosti velblouda. Babičce se chvilku zdálo, že za oknem koutkem oka spatřila obrovského chlapa letícího na saních taženými soby, ale když se podívala pořádně, už tam nebyl. Není to ale podivný večer?! A měl být ještě podivnější.
Děti vůbec neměly šanci dárek rozbalit, protože nemohly dosáhnout na mašli. Na pomoc jim přispěchali rodiče, ale ani tak se jim nepodařilo dárek otevřít dokud k dílu nepřiložili ruce i babička a děda. Společnými silami se dílo zadařilo a z dárku vykoukla hlava. A ne jen tak ledajaká hlava, ale dinosauří hlava! Jednou, dvakrát, třikrát zamrkal, a pak vydal to nejroztomilejší dinosauří zívnutí, jaké si dovedete představit. Děti měly z živého dinosaura snad ještě větší radost, než by měly ze štěněte, ale maminka si dělala starosti, co bude jíst. Rychle se však ukázalo, že je to vánoční dinosaurus a ti jí všechno vánoční. Brzy zchlamstl zbytky bramborového salátu, kapra, a dokonce i vánoční stromeček i se světýlky, jen cukroví na něho už nezbylo.
Dinosaurus rostl jako z vody a brzy se nevešel jak do domu, tak ani na zahradu. Veselí se tedy museli přestěhovat na velkou farmu, kde se jim moc líbilo, jen dinosaurovi bylo smutno, protože neměl žádné dinosauří kamarády. Celá rodina tedy jednoho dne nasedla do auta a odjela do druhohor, aby přivezla dinosauřici. A tak se stalo, že se jim každé Vánoce líhli noví a noví dinosauři a za pár let jich bylo tak moc, že se museli přestěhovat do zoo.
Netrvalo dlouho a začali se na ně sjíždět zvědaví lidé z celé planety, jenže mnozí se jich báli a ze strachu je zle pomlouvali. Veselí litovali, že se s nimi takhle špatně zachází, a Honza ze všech nejvíc. V jednom kuse vymýšlel, jak by jim mohl pomoct, proto nikoho nepřekvapí, že když jednou pozdě večer viděl padat hvězdu, přál si, aby si všichni uvědomili jaké je štěstí, mít za kamaráda dinosaura. Jeho přání zaslechli Ježíšek a Santa Claus a dostali geniální nápad, který navždy změnil život každé rodiny.
A tak se stalo, že se jedny Vánoce objevil pod každým stromečkem jeden dinosaurus, který se dokonale hodil ke své nové rodině. Dinosauři ve velkých městech byli malí a přítulní jako kočky, dinosauři v studených krajích, kde bydlel Santa, byli zase celí chlupatí a ti v rodinách s velkými zahradami a se spoustou vánočních stromečků byli velcí jako žirafy. Tito dinosauři naučili své rodiny, že není radno někoho soudit jen podle zjevu a pomluv a obzvlášť ne o Vánocích! A víte co na tom bylo vůbec nejlepší? Cukroví se peklo po celý rok!
Otázky a úkoly:
1) Jaká je vaše oblíbená vánoční pohádka?2) Jaké tři věci jsou podle vás nepostradatelné v dobrém vánočním příběhu?
3) Kdybyste si mohli přát jen jednu věc, co byste si přáli?
4) Jak by vypadal váš dinosaurus? Nakreslete ho!
Comments
Post a Comment